DĚJEPIS - REGIONÁLNÍ DĚJINY

ROUDNICKÁ IKONOGRAFIE


Kromě archivních zpráv a záznamů kronikářů jsou zachovaná vyobrazení dokladem, jak Roudnice měnila podobu v průběhu staletí. Nejstarší z nich je veduta strahovského opata Kryšpína Fuka z doby mezi lety 1642-1644 (obr. 1), která zobrazuje město v pohledu od severozápadu. Na Fukově skice rozeznáváme pobořený most, původní hrad s věžicemi a poněkud vyčnívajícím bergfritem, kapucínský kostel sv. Václava, proboštský kostel Narození Panny Marie a horní partii Pražské brány. Písmeno "W" značí "Vír". Následuje dobře známý polohopisný plán zpracovaný Francescem Carattim v roce 1653 (obr. 2), který zachycuje topografii tehdejšího města. Je to jedinečný dokument, v němž je poprvé autenticky doložen půdorys Roudnice, na němž si badatelé potvrzovali a z něhož i vyvozovali výsledky svých výzkumů. Další Carattiho nákresy včetně veduty a plánů (1668) Antonia Porty (obr. 3) vypovídají hlavně o předpokládaném vývoji. Protože jsou dílem odborníků, označují realitu přesně. Je možné na nich určit, co ve městě stálo, co se mělo zbourat, a kde se mělo stavět. Porta pohlíží na město z ptačí perspektivy, od severu. V širokém záběru představuje město s Bezděkovem na východě až po Židovskou čvrť na straně opačné. Sedmnácti písmeny označuje Porta nejvýznamnější stavby Roudnice.

Zvláštní hodnotu má i mapa lobkowiczkého panství z roku 1696 (obr. 4), která zakresluje prvořadé roudnické historické stavby (zámek, kapucínský klášter a kostel, pivovar a proboštský kostel) a je pomůckou k rekonstrukci jejich vzhledu. Zároveň poprvé uvádí místopis nejbližších lokalit. Zcela výjimečný plán nese titul Dominium Raudnitzense cum aliis quibusdam locis delineatum ex monte s. Georgii Anno Xri MDCXCVI Mense Iulio - Panství roudnické s některými dalšími místy nakreslenými z Hory sv. Jiří Léta Páně 1696 v měsíci červenci.

Mnohem obezřetněji je nutné přistupovat k dalším grafickým znázorněním města, protože byly často dílem umělců, kteří pracovali jen na základě předloh a mohli se dopustit chyb. Proto u nich docházelo k situačním i faktickým nepřesnostem. I přesto se jedná o cenné dokumenty, které navíc mají vlastní uměleckou hodnotu.

Všechny nejstarší záznamy Roudnice vznikly na základě lobkowiczkých objednávek a jsou uloženy v archivních fondech. Lze je rozdělit do dvou typů. Buď zaznamenávají stavby, jejichž majitelé byli Lobkowiczové celkem samostatně, nebo si všímají i města a jeho okolí.

Portova veduta podává nejkomplexnější dobovou představu. Detailně popisuje celé město tak, jak jej Václav Eusebius viděl vybudované v příštích letech, tzn. s dokončeným zámkem, krytou chodbou ke kapucínskému kostelu, i s rekonstrukcí mostu, k jehož stavbě by zřejmě došlo - plány prováděli dva schopní projektanti Carlo Lurago a Antonia Porta - nebýt politického pádu tohoto šlechtice. Mimoto ve velkorysém rozmachu zabírá okolní krajinu. Zbylé Portovy plány zámku jsou nerealizovanými variantami.

Nejúplnější představu o rozloze středověkého města podává příloha knihy „Das jetzlebende Königreich Böhmen“ (1712) plaského cisterciáka Mauritia Vogta (obr. 5), i když je nutné k ní přistupovat s určitou rezervou. Rozložení města lze předpokládat za směrodatné a shoduje se i s terénní dispozicí. Domy jsou sice charakterizovány rámcově, ale s velkou přesností. Objevuje se na ní však i řada omylů. Skutečnosti neodpovídá jižní křídlo zámku - jeho věž je čtyřhranná, vchod do kostela Narození Panny Marie je situován od východu a mimoto je i uvedena spojovací chodba ke kapucínskému kostelu. Předností tohoto vyobrazení je početná, 22 položek čítající legenda, označující jednotlivé stavby či prostory.

Zemský měřič Václav František Procházka nakreslil v roce 1727 detailní pohled na Židovské město (obr. 6). Zabírá úsek od kostela Narození Panny Marie - z doby před opravou Octavia Broggia zahájenou v roce 1725, kdy se přestavěly západní věže - a vedlejšího pivovaru, který stál na místě nynějšího gymnázia, dále zaznamenává synagogu a domy s uvedením jejich majitelů.

K bohatě členěným vedutám patří mědirytiny Roudnice zemského měřiče Johanna Josefa Dietzlera (obr. 7 a 8) z 1. třetiny 18. století - vznikly ještě před dobou působení O. Broggia. Rozmístění budov je velmi nepřesné podobně jako na grafikách Antonia Pucherny (obr. 9) z roku 1807.

Friedrich Bernard Werner pilně kreslil na svých častých cestách po Čechách i po cizině a zanechal mnohatisícový soubor panoramatických pohledů na mnoho měst. Přesnost, s jakou zobrazil Roudnici (1740), (obr. 10) zde prozrazuje jeho přítomnost. Ke kresbě připojil legendu, kde označil důležité stavby. Byl správně informován o základních údajích. Kostel sv. Václava nese zasvěcení Panně Marii Loretánské, židovské město má vlastní vstupní bránu - uvedena je i synagoga - jen řipská rotunda má jiný tvar.

Krátce před výstavbou železnice nakreslil Ing. Adalbert Jungmann v roce 1845 půdorysy, profily a celkové pohledy (obr. 11) na zámek a mimoto i Roudnici od severu s pivovarem, kostelem Panny Marie Loretánské a přilehlým hřbitovem.

Ve 2. polovině 19. století převážil pohled na Roudnici od severu zřejmě proto, že byl nejmalebnější a nejcelistvěji postihoval architektonickou kompozici města. Kolem poloviny 19. století vzniklo několik příkladů, které můžeme pokládat za nejzdařilejší. K prvním patří lept Františka Jana Botha (obr. 12) z roku 1830 a litografie Woldemara Raua z roku 1850, dále rytina Viléma Kandlera a Josefa Rybičky (obr. 13) z roku 1865. Nejlepším dílem je nesporně litografie Františka Kaliwody (obr. 14) za asistence Augustina Hauna z roku 1860.

Větší dokumentární hodnotu má pro Roudnici kresba jižní části náměstí Mgr. Václava Vacka (obr. 15) z 19. století. Vznikla podle Lutzovy předlohy a kopie lékárníka Ferdinanda Zinkeho. Zaznamenává stav domů před jejich přestavbami. Mezi nimi spatřujeme i původní renesanční radnici, jež byla zbourána před rokem 1870 a jejíž rekonstrukční skicu (obr. 16) pořídil prof. Karel Rozum.


Veduta Roudnice od Kryšpína Fuky z roku 1640
Obr. 1: Veduta Roudnice od Kryšpína Fuka z roku 1642-1644

Půdorys města Roudnice od Francesca Carattiho z roku 1653
Obr. 2: Půdorys města Roudnice od Francesca Carattiho z roku 1653


Veduta Roudnice od Antonia Porty z roku 1668
Obr. 3: Veduta Roudnice od Antonia Porty z roku 1668


Panství Roudnice s okolními městy od neznámého autora z roku 1696
Obr. 4: Panství Roudnice s okolními městy od neznámého autora
z roku 1696


Veduta Roudnice od neznámého autora z roku 1712
Obr. 5: Veduta Roudnice od Mořice Vogta z roku 1712


Židovské město v Roudnici od Václava Františka Procházky z roku 1727
Obr. 6: Židovské město v Roudnici od Václava Františka Procházky
z roku 1727
(Přepis legendy)


Roudnice před rokem 1725 od Johanna Josefa Dietzlera
Obr. 7: Roudnice před rokem 1725 od Johanna Josefa Dietzlera


Roudnice před rokem 1725 od Johanna Josefa Dietzlera
Obr. 8: Roudnice před rokem 1725 od Johanna Josefa Dietzlera


Roudnice od Antonína Pucherny z roku 1807
Obr. 9: Roudnice od Antonína Pucherny z roku 1807


Roudnice v Čechách od Friedricha Bernhardta Wernera z roku 1740
Obr. 10: Roudnice v Čechách od Friedricha Bernhardta Wernera
z roku 1740


Roudnice od Adalberta Jungmanna z roku 1845
Obr. 11: Roudnice od Adalberta Jungmanna z roku 1845


Pohled na město Roudnici v Čechách od Františka Jana Botha z roku 1830
Obr. 12: Pohled na město Roudnici v Čechách
od Františka Jana Botha z roku 1830


Roudnice od Viléma Kandlera z roku 1865
Obr. 13: Roudnice od Viléma Kandlera z roku 1865


Roudnice nad Labem od Františka Kaliwody z roku 1860
Obr. 14: Roudnice nad Labem od Františka Kaliwody z roku 1860


Roudnické náměstí od Václava Vacka
Obr. 15: Roudnické náměstí od Václava Vacka


Rekonstrukce renesanční radnice v Roudnici nad Labem provedená prof. Karlem Rozumem
Obr. 16: Rekonstrukce renesanční radnice v Roudnici nad Labem
provedená prof. Karlem Rozumem



Použitá literatura:

  • HLAVÁČKOVÁ, Miroslava. Roudnice nad Labem a okolí. Roudnice nad Labem: Kulturní zařízení Města Roudnice nad Labem, 2006.

  • HLAVÁČKOVÁ, Miroslava - KRÁL, Karel. Roudnice v proměnách staletí. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, 1994.

  • PAŘEZ, Jan. Náčrty na březích dolního toku Vltavy a na Labi od strahovského opata Kryšpína Fuka. In Castellologica Bohemica 8. Praha: Archeologický ústav AV ČR a Společnost přátel starožitností, 2002, s. 421-440.


Dějepis


Tematické plány

Učební dokumenty

Pracovní listy

Testy

Obrazový materiál

Prezentace

Projekty

Zajímavé odkazy

Regionální dějiny

-> Roudnická ikonografie <-

Počítadlo



Copyright © Mgr. David Mikoláš