DĚJEPIS - REGIONÁLNÍ DĚJINY

ROUDNIČTÍ STAVITELÉ A ARCHITEKTI


Jan Brodský
František Serafin Brodský
Josef Fryč
Antonín Hádl
František Salvátor Hájek
Josef Hrouda
Jaroslav Kohlík
Jan Václav Kuželovský
Stanislav Plechatý
Alois O. Samohrd


Jan Brodský (1871-1913)

Býval asistentem ve stavitelské firmě Gregor a Stark. V roce 1898 vykonal stavitelskou zkoušku a stal se stavitelem v Roudnici. Předtím však působil v Praze. V roce 1901 se stal novým členem Jednoty stavitelů v Čechách. Také jeho syn Jiří Brodský (* 7. 3. 1907, Roudnice nad Labem) byl architektem, v roce 1934 vstoupil do SIA.

Na přelomu 19. a 20. století se účastnil architektonických soutěží. Znám je jeho (a Jana Heindla) soutěžní projekt okresního domu v Hradci Králové z roku 1897, kde získali 2. místo, návrh na městskou spořitelnu v Hořovicích z roku 1903, na průmyslovou školu v Plzni z roku 1907 a na obecné a měšťanské školy v Roudnici z téhož roku (v této soutěži získal 1. cenu). Vyhrál také soutěž na sokolovnu v Pardubicích (1906).

Zdroj: VLČEK, Pavel a kol. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004, s. 83, s. v. ISBN 80-200-0969-8.


František Serafin Brodský (1843-1906)

Syn Václava Brodského, zedníka z Bezděkova čp. 35 a matky Barbory, rodem Fialové z Brozan, narozen 27. 7. 1843. Kráčel v rodinné tradici, vyučil se zedníkem, později se stal stavitelským mistrem. Byl dvakrát ženat. Poprvé vstoupil do svazku manželského 14. 1. 1868 s osmnáctiletou Alžbětou Fišerovou, dcerou Josefa Fišera, nádeníka z Bezděkova čp. 42 a matky Kateřiny, rodem Šeborové z Bezděkova čp. 17. Bydleli na Bezděkově čp. 44. Alžběta porodila Františkovi, mistru zednickému, čtyři děti: dvě dcery (Annu a Marii) a dva syny (Františka a Jana), dospělého věku se však dožil pouze nejmladší syn Jan (viz heslo výše). Ve věku pouhých 26 let zemřela v roce 1876 na "tuberkulinu plic". Druhá, o dva roky mladší žena Františka Brodského Johana pocházela z Roudnice čp. 15 a byla dcerou mistra koželužského Josefa Odkolka. Oddáni byli 23. 1. 1877 a za svědka jim mj. šel roudnický stavitel Kuželovský. Druhé manželství, zdá se, zůstalo bezdětné. Johana přežila svého chotě o 11 let. Skonala v Roudnici čp. 806, Hálkova ulice, v druhém roce Velké války (18. 11. 1915) na rakovinu žaludku.

V Roudnici nad Labem postavil František S. Brodský např. tyto budovy: měšťanský dům čp. 14 v Řipské ulici (1883), bývalou sokolovnu čp. 112 na Rvačově (1886-1887), dnešní restauraci U Wagnerů čp. 173 v Havlíčkově ulici (1892). Rovněž provedl přestavbu domu čp. 58 na Husově náměstí, dnešního KD Říp.

Zdroj: Matriky SOA Litoměřice a Miloš Saxl


Josef Fryč

Roudnický zednický mistr a později stavitel, narozen v roce 1874 ve Vrbici u Budyně nad Ohří (Matrika•N,O,Z•1847-1881•L47/21•Vrbice-obr. 103). V roce 1901 složil stavitelskou zkoušku u c. k. místodržitelství. Již v roce 1895 upravoval jednu místnost v roudnických jatkách.

Zdroj: VLČEK, Pavel a kol. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004, s. 187, s. v. ISBN 80-200-0969-8.


František Salvátor Hájek (1864-1938)

Stavitel a spolumajitel roudnického Podnikatelství staveb Hádl a Hájek, narozen roku 1864 v Cítově, v rodině půlsedláka Jana Hájka (Matrika•N•1862-1873•P38,39•Cítov-obr. 21). Firma fungovala i po Hájkově smrti (1938, Štětí) až do října 1948, kdy byla, jako řada dalších, které zaměstnávaly nad 50 osob, vyhláškou ministra techniky Šlechty znárodněna. Hádl a Hájek zrealizovali v Roudnici např. stavbu Kratochvílovy rozhledny (1934), dům čp. 86 v Arnoštově ulici (1924), nádražní vodárnu (1927), rovněž při stavbě kina Sokol (1927) jim byly zadány nádenické práce.

Hádl a Hájek Hádl a Hájek


Jan Václav Kuželovský (1829-1891)

Jan Václav Kuželovský se narodil 14. 11. 1829 ve Vescích. Oba jeho rodiče byli katolíci: otec Václav Kuželovský se v matrikách uvádí jako domkář z Vesce čp. 19, matka Anna rozená Šafránková pocházela z Brozan. Jan Václav byl dvakrát ženat. V září 1850 pojal za manželku stejně starou Annu rozenou Lipšovou, dceru bezděkovského tovaryše tesařského Václava Lipše. Svatba se konala v tchánově domě čp. 69.

Na (Novém) Bezděkově bydlela Kuželovského rodina cca 15 let. Zednickému tovaryši na Bezděkově (1850-1864) a později roudnickému zednickému mistru a staviteli (od roku 1866) Janu Václavovi povila Anna úctyhodných 12 dětí: Josefa (14. 7. 1851 - 13. 4. 1857, Bezděkov čp. 24), Annu (6. 11. 1853, Bezděkov čp. 24), Antonína (11. 8. 1855, Bezděkov čp. 10), Františka Serafína (4. 10. 1856 - 27. 1. 1857, Bezděkov, čp. 10), Alžbětu (15. 9. 1852, Bezděkov, čp. 10), Teresii Lidmilu (3. 11. 1857, Bezděkov čp. 10), Josefu (19. 3. 1859, Bezděkov čp. 10), Josefa (1. 11. 1860 - 19. 4. 1861, Bezděkov čp. 10), Františka Václava (24. 3. 1862 - 27. 4. 1862, Bezděkov čp. 10), Marii (30. 4. 1864, Bezděkov čp. 10), Františku (7. 1. 1866, Roudnice čp. 14) a Zdenku (17. 8. 1870 - 19. 9. 1871, Roudnice čp. 14). Vyšší počet dětí ovšem není v 19. století ničím neobvyklým, neboť dětská mortalita dosahovala poměrně vysokých hodnot. Všechny dcery Jana Václava se velice dobře provdaly, jedna za stavitele Kotka, druhá doktora Kadlického, další za advokáta Němejce, profesora Nedomu a lékárníka Křepinského.

Ovdovělý a finančně zajištěný (stavitel a majitel domu čís. 263 v Roudnici) Jan Václav se rozhodl oženit podruhé, tedy s dcerou aktuára při c. k. okresním úřadu v Libáni Františkou rozenou Řípovou. Z tohoto svazku vzešli ještě tři další potomci: Klotilda Marie Františka (4. 3. 1883, Roudnice čp. 263), Antonín (10. 10. 1884, Roudnice čp. 263) a František Jiří (27. 5. 1888 - 19. 7. 1888, Roudnice čp. 263). Dospělého věku se z druhého manželství dožila pouze dcera Klotilda, která se stala učitelkou. Vzhledem k brzkému úmrtí obou rodičů musela se v dívčím věku provdat a starat se o sourozence. Když zůstala úplně sama, odcestovala do Číny, kde se seznámila se sládkem Josefem Urbanem, jejím budoucím druhým manželem.

Jan Václav Kuželovský zemřel 3. 1. 1891 v Roudnici, ale pochován byl na Olšanských hřbitovech v Praze, stejně jako jeho nejmladší syn František Jiří.

Z roudnických realizací stavitele Kuželovského je třeba jistě zmínit novorenesanční radnici (1869) či budovu současné ZŠ Jungmannova (1882-1883).

Zdroj: Matriky SOA Litoměřice, přípis Michaela Urbana (Klotildina prapravnuka) a Miloš Saxl


Alois Otokar Samohrd (1865-1917)

Pražský rodák, po studiích na české technice v Praze a kratší praxi složil Zkoušku civilního geometra a úředně autorizovaného stavebního inženýra, roku 1903 promovaného na doktora technických věd na České technice v Brně. V roce 1892 si otevřel projekční a technickou kancelář v Roudnici nad Labem a realizoval v jejím okolí řadu staveb a regulačních vodohospodářských zařízení (viz níže). Později přesídlil do Brna, kde rozvinul všestrannou stavební činnost a vybudoval řadu místních tratí: Brno-Líšeň, Újezd-Luhačovice, Nezamyslice-Morkovice, Frýdlant-Bílá, Vsetín-Velké Karlovice, Kuřim-Veverská Bitýška, Kounice-Ivančice-Oslavany, Litovel-Vel. Senice. Po vypuknutí první světové války založil v Dalmácii stavební podnikatelství Dalmaspoj v Knině a ve Splitu. Na území dnešního Slovinska provedl stavbu dráhy Rudolfswert-Metlica-Landesgrenze, v Chorvatsku vybudoval některé menší železnice a silnice, v Dalmácii dráhu Knih-Pribudič a zejména pak vojenskou dráhu z Knina do Novi v Bosně.

Kromě průmyslové a stavební činnosti byl činný rovněž společensky. Byl předsedou družstva Národního divadla v Brně, prezidentem inženýrské komory v Brně a členem mnoha veřejných korporací.

V roce 1893 stavěl v Roudnici nárožní dům U bílého lva (čp. 98) v Arnoštově ulici, roku 1894 se zapojil do soutěže o náčrtky šestitřídní školy v Brozanech a konkurs vyhrál. Od roku 1894 stavěl v Roudnici okresní nemocnici spolu s F. Novotným a v roce 1898 ještě střední hospodářskou školu. V roce 1895 mu byla rovněž svěřena přístavba roudnické nádražní budovy.

V Roudnici nad Labem, resp. v Hracholuskách se také v roce 1893 oženil s dcerou továrníka Jana Pracnera, Marií (Matrika•O•1858-1911•L134/79•Hracholusky-obr. 46). V roce 1904 se Samohrdovi přestěhovali do Brna. Měli dvě dcery, Marii a Ludmilu.

Na pozemku zakoupeném od hraběte Serényi, uherského šlechtice a majitele luhačovického panství, postavil v roce 1906 již jako c. k. stavební rada vilu, kterou pojmenoval jednoduše svým příjmením, tedy Samohrd. Nechal ji vyzdobit freskami Ládi Nováka. Pod freskou s motivem dudáka na průčelí domu je vepsáno rčení: "Kdo si srdce dodává, se štěstím se potkává." Svobodný zednář A. Samohrd ve vile hostil významné osobnosti a příslušníky rakousko-uherské šlechty.

Smuteční oznámení

Zdroj:
- VLČEK, Pavel a kol. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004, s. 571-572, s. v. ISBN 80-200-0969-8.
- AA. Lázně Luhačovice – ubytování Boutique hotel Vládní vila [online]. c2013, poslední revize ?.?.2013 [cit. 2014-07-30]. Dostupné z: http://www.vila-luhacovice.cz/
- AA. Za půvabnými lokálkami na Moravu. Železničář [online]. Praha: České dráhy, 2009, roč. 2009, č. 17, s. ? [cit. 2014-07-30]. Dostupné z: http://www.cd.cz/
- Neue Freie Presse - Morgenblatt, Nr. 19092, Wien, Dienstag, den 16. Oktober 1917, Seite 15.


Dějepis


Tematické plány

Učební dokumenty

Pracovní listy

Testy

Obrazový materiál

Prezentace

Projekty

Zajímavé odkazy

Regionální dějiny

-> Roudničtí stavitelé <-

Počítadlo



Copyright © Mgr. David Mikoláš